Přirozené je stádo
22. 2. 2006
Většina hříbat se rodí na jaře a matka tak vlastně s hříbětem stráví
jedno léto, v ideálním případě spolu s ostatními koňmi a hříbaty na
pastvině. Hříbě je tu vychováno zcela přirozeně a získává zde i první
sociální poznatky od ostatních koní. Soužití ve stádě se za dlouhé
generace stalo hlavním způsobem života koní, určuje dodnes jejich
chování – koně jsou typicky společenská, stádová zvířata, svůj stádový
pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Kůň
vyžaduje společníka, samota mu nesvědčí a dobrý chovatel tuto potřebu
respektuje. Kůň přijme člověka jako náhradu, někdy se dokonce spokojí
s trvalou přítomností jiného zvířete, třeba kočky, ovce či psa. Nejlépe
se však kůň cítí samozřejmě mezi koňmi, ve svém stádě – takové soužití
je mu nejpřirozenější.
I přes občasné potyčky mezi hřebci (výjimkou nejsou ani klisny), ve většině případů ve stádu převládá součinnost. Koně o sebe vzájemně pečují a utvářejí přátelské vztahy. Jestliže koník vyrůstá sám, trpí bojácností. Nedokáže navázat vztah s ostatními koňmi a prosadit se mezi nimi, nechápe jejich jednání, bývá i zlý. Je lepší dopřát mu vyspívání ve „společnosti“, o nic ho neochudit – právě ve stádu se mohou spontánně rozvinout všechny přednosti koně, soupeřivost, jedinečnost a individualita.
I přes občasné potyčky mezi hřebci (výjimkou nejsou ani klisny), ve většině případů ve stádu převládá součinnost. Koně o sebe vzájemně pečují a utvářejí přátelské vztahy. Jestliže koník vyrůstá sám, trpí bojácností. Nedokáže navázat vztah s ostatními koňmi a prosadit se mezi nimi, nechápe jejich jednání, bývá i zlý. Je lepší dopřát mu vyspívání ve „společnosti“, o nic ho neochudit – právě ve stádu se mohou spontánně rozvinout všechny přednosti koně, soupeřivost, jedinečnost a individualita.