Koně a vše kolem =0)

Moje strašně hodná a krásná klisna Zrzka jednoho dne umřela :-'( bylo to hrozné týdny a týdny jsem brečela a brečela ale nakonec mě to přešlo ale pořád jí mám ve svém srdci :) teď jsem si pořídila další klisnu jmenu je se Maya :) je to taky plemeno Quarter horse :)... Eliška ( 13 let )

Dobře ,tak já mám jeden příběh o klisně Rebel:
,,Tak už je zase konec",řekla jsem a začala Billa jako po každé vyjížďce hřebelcovat.Šla jsem pro kopytní háček,ale v tom jsem si všimla povědomého koně až v úplně posledním boxu.Šla jsem se podívat blíž a hned jsem poznala klisničku na které jsem se učila své první skoky.,,Rebel! Copak ti to udělali?",vyhrkla jsem zděšením,protože klisnička byla naprosto zanedbaná.Chuchvalce v hřívě,špinavá srst a prázdný žlab mě naprosto vyděsili.Neváhala jsem a vyhublé klisničce jsem nalila vodu do žlabu a vykydala jí stáj.Poté jsem jí vyhřebelcovala,postarala jsem se jí o hřívu a doufala jsem že tu bude majitelka jízdárny.Vyvedla jsem ji na louku a vrátila jsem se i s kopytním háčkem k Billovi.Po čištění jsem ho také vyvedla na louku a šla se podívat do kanceláře majitelky jízdárny.,,Ano,je tu!" ,řekla jsem si pro sebe a zaťukala.,,Ahoj Terko! Co potřebuješ?",řekla mi s úsměvem.,,No já..všimla jsem si klisny v posledním boxu a byla naprosto zubožená,vy jste na ni zapoměli?",řekla jsem váhavě a ohléla jsem se na louku.,,Ty myslíš Rebel? No víš my se jí chystáme odvézt na jatka,už je velmi stará a tak už by na ní stejně nikdo nejezdil",řekla majitelka stáje.Mě se nahrnuli slzy do očí,vyběhla jsem na louku za Rebel a objala ji.Brečela jsem jí do hřívy,ale v jejích očích bylo vidět že to tuší už dlouho.Ze všech koní v jízdárně jsem měla Rebel vždy nejradši,znám jí už od hříbátka a když jsem neměla zrovna svůj den tak mne vždy dokázela rozveselit.

povím vám příběh o jedné krásné tmavé klisně,jménem diastola.diastola je A1/1.když byla didi hříbě musela podstoupit nebezpečnou operaci nohou.operace se sice zdařila,ale doktor řekl že už nikdy nebude moct rychle běhat,a ni závodit.didinka má16 let.je to opravdu moc velký BOJOVNÍK.už má za sebou několik rrovinových dostihú,a dokonce2velképardubické v jedné byla2 a vté druhé byla7.didi už má svoje velké odběháno.tak už se naní jezdí jen tak.ale musíme ji bandážovat levou zadní protože jí má často oteklou.didi je nádherná.a tohle je moc dobrý blog.ahoj a mějte rádi KONÍŠKY.

Aoj!
Máte tady faktys smutňoučký příběhy, ae pěkně spracováný.
Stephany

tohle je muj smutny pribeh o koni ktereho sem mela a stale mam moc rara je v men rdci a bude!jeho maminka se jmenuje lamdar prisla o 4 hribatka az se ji podarilo to 5 tak sme byli vsichni radi a hlavne ja ho mela nejvic rada ale nase pratelstvi s lukym trvalo pouhy 1 rok majtel ho prodal ja o nicem nevedela a majtel mi rekl ze je proste fuc!!!!bylo mi hrozne tak akorat na poveseni!jeho mama ho porad hledala ale nikde bylo mi ji tak lito!!pak sme se dozvedeli o tyden pozdeji ze lamdar je naka divna zavolali jsme doktora ale bylo pozde lamdar nas opustila tak to byl posledni krok chtela jsem se zabit ale holki a mamka mi to rozmluvila!!uz nikdy nenajdu takoveho kone ja ani nemuzu se povivet na nakeho konick ata bolest je porad je a ja se ji zbavit nemuzu!tohle je opravdova bolest ale nikdo to nepochopi pokud nema lasku ke konim a cit!ja ho mam a verim ze se ke konim vratim!!a nikdy nezapomenu na lamdar a lukaska nikdy to radeji zemru!!tak ahojik a chovej te se sluzne ke konim oni taky neublizujou lidem jen tak protoze chcou!!

caf,zrovna sem si přečetla ty příbehy a dojalo me to :((( ten příbeh Arew je hrozný.. nemužu to pochopit ja nekdo muže takhle tyrat kone!!!!! a ten příbeh o Darkovi :( to je taky moc smutný.. ja taky chodim jezdit na froju ktera ted ma hříbatko :)

jaj tak to bylo hoodne smutny az i zz toho brecim nejvice me dostal pribeh s darkem to bylo uz na me moc

Markétě je tak třicet, možná více, možná méně. Mě je 13 a chodila jsem do Hrabové-statku. Ta jízdárna je moc hezká. Hned jsem se skamarádila s klisničkou Corinkou. Chtěla jsem se o ni začít starat, ale ostatní členové j. klubu mi to nedovolovali. Byla jsem z toho nešťastná... Ostatní byli nenávistní ke mě a k tomu, že jsem občas Corinku vyhřebelcovala. Markéta mi radila, abych se nikdy nezamilovala do žádného koně, když není můj. Že ji život naučil. Vykládala mi, že se zamilovala do jednoho koně a toho jí odvezli na jatka. Do druhého se zamilovala a ten měl majitele, který ho bil. Třetího jí odvezli pryč. Říkala, že pokud chci milovat koně, mám si nějakého koupit. To jsem samozřejmě nemohla. Ale teď mi dochází, že jsem ji měla poslechnout. Že jsem se do nikoho zamilovávat neměla. Po nějaké době jsem se musela s Corinkou rozloučit - odcházela jsem z hrabové. Naposledy jsem si vlezla k ní do boxu a pohladila ji po měkkém čele. Přitulila jsem se k ní a pošeptala jí slova na rozloučenou. Pak jsem odešla. Po nějakém čase jsem odjela na tábor s koňmi, na kterém jsem byla i před rokem. Byla jsem tam zamilovaná do Jimmyho, nádherného plaváka, Českého teplokrevníka. Toho odvezli do Rakouska. Chvíli jsem brečela, protože odvezli také Noridese, koně kterého jsem taky měla moc ráda. Ten tábor byl příměstský, ale poslední den se tam spalo. Byla jsem nadšená, ale do té doby, než jsem zjistila, že Činta, poník odtamaď má lehkou koliku. Viděla jsem, jak přijel veterinář a píchl jí injekci, pak odjel. Nic jsem si z toho nedělala a šla jsem si do šatny povídat do šatny s ostatníma holkama. Za hodinu kdosi přiběhl, že Činta leží na zemi a nemůže vstát. za necelou půlhodinu jsem sebrala odvahu a šla se podívat ke stáji, co se tam děje. Vedoucí ji oživovala, holky okolo brečely. A mě se naskytl ten pohled, vidět jak tam Činta leží. Rozbrečela jsem se a odběhla jsem pryč, vybrečet se.... od té doby už uběhl nějaký ten měsíc... Já teď chodím na jízdárnu k panu Prokopovi a mám se tam skvěle. Zamilovala jsem se (už zase) do kobylky Duhy, která je tak úžasná, že od ní oči neodtrhneš. Doufám, že se jí ani ostatním koníkům se nic nestane. Myslím, že jsem si toho zažila dost. Čintu mám na fotce, Corinku můžu někdy navštívit. Čintu, Noridese a Jimmyho sice už asi nikdy neuvidím, ale vzpomínka mi v srdci zůstane navždy... Děkuji ti, Markéto, žes mi poradila, ikdyž mi to moc platné asi nebylo. Jsem asi nepoučitelná. Snad se poučí alespoň čtenáři...

moc hezky

tvuj příběh se mi líbil a brěčela jsem při tom.a vzkazuju ti že jsem to taky zažila a je to hnusny pocit!

mno když sem začala chodit tak mě siroušek schodila měla sem pěkný trauma ale teď už sem v pohodě!!:-)

proc tady jsou jine zvirata kdyz je to o konich ????????? to by me hodne zajimalo

vím jaké je to prijit o nejlepsího konského pritele a tak vám preju aby se vám to uz nikdy nestalo!!!!

jednou jsme jeli ke strejdovi a ten ma kone ma jich dost a zrovna asi 10 měsíců po narození maleho hříátka sme tam přijeli a viděli sme jak jede vlak a nic sme si z toho nedělali ale pak...tam pod ten vlak vlítlo strejdovo hříbě a vlak ho srazil ten zatracenej chlap ani nezastavil prostě si jel dál jako bi se nechumelilo.A od ty dobi nejezdim vlake a nesnáším vlaky.Vím že si za to mohl ten kůň ale aspoň se ten strojvedoucí mohl snažit zastavit a ne jec v klidu dál:-(

je mi to strasne lito zrovna ted brecim ja taky chodim na kone a chodim tam na stredu miluji kone jsou moji mazlicci kdys mi je smutno je mi to opravdu lito ahoj.

Sára

Byla úžasnej koník. Když jsem začala chodit ke koním bylo tehdy Sáře 22 let. Byla anglický plnokrevník, který běhal závody. Po svém úspěšném zakončení kariery se bohužel dostala do špatných rukou.Bohužel si jí koupil nějáký obchodník a používal jí akorát na hříbata.Pak se dostala k majiteli kde se měla opravdu skvěle.Denně spoustu sena a čerstvý travičky kolik chtěla.

Zašla jsem se podívat do stáje a z boxu na mě vykukovala Sára:Byla moc krásná tmavá hnědka.Hned jsem si jí vyvedla ze stáje abych si jí prohlédla celou.Vzala jsem si hřbílka a pomalu čistila srst. Poprvý jsem na Sáru sedla jen bez sedla ještě nikdy jsem na koni neseděla.Byla moc hodná hned jsem si jí oblíbila.Byla jsem u ní každý den.I ona si na mě zvykla.Chodili jsme na procházky a když jsem si už pomalu zvykla tak jsem jí i osedlala.Byla tak moc hodná.Asi mi četla myšlenky když jsem pak chtěla klusat hned naklusala a dokonce i nacválala.Takhle nám to šlo dva roky.Měli jsme jí ve výběhu ještě s rok a půl starým hřebečkem.A co člověk nechtěla.Koníček skočil na Sáru.Tak jsme čekali co bude.Po třech měsících nám veterinář řekl, že je Sára březí měli jsme ohromnou radost.Hlavně já, protože to hříbě jsem pak měla dostat já.Všichni natěšení jsme chodili do stáje a Sáře podstrojovali.Jenže jeden den jsme přišli do stáje a hříbátko bylo na světě.Jenže ne tak jak má.Sára bohužel už v osmým měsíci potratila.Hříbátko nepřežilo jediný co mu chybělo byla srst.Byla to klisnička. Od té boby to šlo se Sárou z kopce.Byli jsme se v zimě projít a ani jedna jsme si nevšimli že na zemi byl led.Sára uklouzla a nemohla vstát.Byli jsme na louce nikdo nebyl okolo.Sáru jsem se snažila sama postavit měla jsem strach, že se nachladí.Nakonec se povedlo a Sára vstala.Odvedla jsem jí do stáje nic jí nebylo.Po měsíci jsem přišla do stájí a majitel si mě zavolal.Oznámil mi že Sára chvíli před mým příchodem zemřela.Nechtěla jsem tomu věřit.Moje Sára mě opustila jak mi to mohla udělat???Běžela jsem k ní do boxu.Ležela tam měla otevřený ty její krásný oči.Jak mi to mohla udělat???Veterinář řekl, že zemřela na mrtvici.Dlouho jsem po ní brečela chtěla jsem jí zpět.Ale nedalo se nic dělat.Po třech měsících majitel koupil nového koníka jménem Baron.Ale o tom až jindy.

Jen pro Sáru:Zlatíčko moje doufám, že tam kde jsi se máš moc dobře.Stále mám všude tvoje fotky.Mám tě moc ráda.