Koně a vše kolem =0)

+Vlastnosti koní

Člověk, který po staletí koně využíval, si všímal především jejich užitkových vlastností, shromáždil bohaté zkušenosti a dokonce o nich sepsal množství knih. Známe však koně opravdu dobře?

Víme přesně, co a jak vnímají, co cítí a prožívají? Umíme detailně vysvětlit, čím je určováno jejich chování? A dokážeme respektovat jejich zvláštní projevy? Znalost vlastností koní je pro jezdectví nepostradatelná. Pouze ten, kdo se stále pokouší koním porozumět, se může ve styku s nimi správně chovat. Koně jsou stádovými zvířaty. Kůň žil odjakživa ve stádu a stádo mělo (a má) svoji pevně stanovenou hierarchii. Ve volné přírodě žili koně v pěti až dvacetičlenných skupinách. Soužití ve stádě se za dlouhé generace stalo hlavním způsobem života koní, určuje dodnes jejich chování – koně jsou typicky společenská, stádová zvířata. Svůj stádový pud dědí, je jim hluboce vrozen a nedá se ničím podstatně ovlivnit. Domestikace, soužití s člověkem a tedy zajištěný život v bezpečných stájích mnohé změnily (např. temperament koní), instinktivní chování však nikoli. Kůň vyžaduje společníka, samota mu nevyhovuje a dobrý chovatel tuto potřebu respektuje. Stádo mu poskytuje ochranu a jistotu. Žádný kůň není rád sám - na tuto situaci si musí pozvolna zvykat.

I laik, který pozoruje koně jen chvíli, rozpozná řadu projevů koním příznačných. Koně se většinou vyznačují plachostí, jsou bázliví a nedůvěřiví. Jsou to zvířata bránící se v první řadě útěkem. Bleskový útěk je nejjistější ochranou před nebezpečím. Zpanikaří-li, jejich chování začne postrádat jakoukoli smysluplnost a může vést až k nebezpečným situacím.Jestliže se projevuje lekavostí, je takové chování koně pro jezdce velmi nepříjemné. Je však naprosto zbytečné ho pro toto instinktivní chování trestat. Klidné, trpělivé obeznámení koně s co nejvíce novými věcmi a situacemi jim dodá důvěru a jistotu.

Kůň je zvíře s potřebou pohybu. Divoce žijící koně byli ve svém původním prostředí rozlehlých stepí v pohybu mnoho hodin denně, aby si mohli zajistit dostatečné množství potravy. Proto je pro spokojenost koně důležitý dostatek pohybu, světla, vzduchu a kontaktu se svými druhy. Je-li kůň ustájen, musíme na tato kritéria při denní péči obzvlášť dbát. Koni musí být umožněn dostatečný a rozmanitý pohyb, k čemuž patří i chození do výběhu nebo na pastvinu.Souhrnně řečeno, všichni koně se chovají stejně, a přitom každý jinak – projevují rozdílnou míru temperamentu. Někteří na vše reagují prudce, ohnivě, jiní se vyznačují klidem, pasivitou. Od choleriků vede množství přechodných typů až k flegmatikům. Každého koně je nutné brát jako individualitu, neexistují dva, kteří by měli stejný temperament, totožnou povahu. Každý kůň se od jiného odlišuje svým charakterem a temperamentem, zálibami a averzemi. Jeho momentální náladu a stav poznáme především podle hry uší, podle očí a podle pohybu ocasu. Zkušení chovatelé a trenéři musí být i dobrými psychology, aby uměli rozlišit, jak s kterým koněm zacházet. I jezdec musí vynaložit mnoho času, trpělivosti a pozornosti, aby správně rozpoznal a pochopil chování svého koně. Pouze tak může dosáhnout jeho důvěry a náklonnosti, rozeznat u něj strach od vzpurnosti a správně postupovat při jeho výchově a výcviku. Správný výcvik se pozná podle toho, že se kůň v pohybu pod jezdcem stále zdokonaluje, a zároveň si udržuje svou přirozenost.Koně, kteří jsou při každodenní práci spokojení, nabízejí nejlepší předpoklady pro stabilní a harmonické partnerství mezi člověkem a zvířetem. Tyto předpoklady se podpoří a upevní trpělivostí a respektováním koně. Zásada, ze které odborníci vycházejí, zní: kůň se většinou rodí s dobrou povahou – záleží na člověku, aby ho svým zacházením nezkazil!